Historie starověkého Egypta

Doba archaická

Někdy v průběhu 6. tisíciletí př. n. l. došlo v celé Africe k zásadní změně klimatu, která přinutila většinu tehdejších obyvatel k přesunu k větším vodním tokům, aby vůbec mohli přežít.

Díky tomu se tedy kolem v Nilském údolí začala tvořit rozsáhlejší sídla a lidé v nich se z kočovníků stávali zemědělci, kteří se po celý rok řídili cykly řeky Nil. Přes zimu pracovali na polích (od listopadu do února), na jaře sklízeli a v létě a na začátku podzimu se věnovali jiné práci, protože tehdy se Nil vyléval ze svého koryta a přinášel s sebou úrodné bahno.

Společnost byla rozdělena na malá lokální knížectví s rozrůstající se hierarchií. Zatímco jih Egypta poněkud technologicky zaostával, na severu se kromě zemědělství rozvíjelo také řemeslo a různé systémy pro vylepšení úrody. V tuto dobu se značně rozrůstají civilizace Féničanů a Sumerů, se kterými se Egypťané občas setkávali.

Stará říše (2700 až 2180 př. n. l.)

Prvním sjednotitelem Egypta byl Narmer, díky kterému začal Egypt vzkvétat. Zdaleka však v této době nebyl jediným důležitým vládcem, protože i mnoho králů, kteří přišli po něm, byli stateční bojovníci a významně svou zemi rozšiřovali, což mělo za následek rozvoj nejen mocenský, ale i kulturní a ekonomický.

Vojenské výboje byly soustředěny do oblasti tehdy bohaté Núbie a vojáci si tak zpět přiváželi měď, zlato či slonovinu.

První egyptské pyramidy jsou datovány právě do éry Staré říše. Předpokládá se, že osoba panovníka měla tehdy obrovský vliv, protože postavit pyramidy jistě nebylo nic jednoduchého a faraon tak musel přimět tisíce lidí a otroků, aby se upnuli k budování stavby, na které strávili velkou část svého života.

Pro nejtěžší práci byli samozřejmě využívání otroci, ale na stavbě těchto gigantických hrobek se značně podíleli i zkušení řemeslníci, kteří za odměnu dostávali potraviny, oblečení a jiné potřeby každodenního života.

Nejznámějšími pyramidami z tohoto období jsou samozřejmě tři pyramidy v Gíze postavené Chufuem, Rachefem a Menkaurem, třemi faraony 4. dynastie. Ta Chufuova (Cheopsova) se může pyšnit svou velikostí (je největší v Egyptě), ovšem stářím ji předčí pyramida v Sakkáře, zřejmě vůbec první stavba takového typu v Egyptě, kterou nechal postavit faraon Džoser pocházející z 3. dynastie (postavil ji pro něj známý architekt a vizionář Imhotep, který později dokonce získal statut boha).

Na přelomu třetího a druhého tisíciletí před naším letopočtem došlo k úpadku moci panovníka, kterou si v podstatě rozdělila lokální šlechta. Kvůli tomu dochází k řadě nepokojů, povstání a rozpadu centralizované­ho státu.

První přechodné období (2179 až 2071 př. n. l.)

Egyptem celé století zmítaly nepokoje. Byly podniknuty určité kroky ke znovusjednocení země, ty však nebyly příliš úspěšné. Kvůli této nestabilitě se z Prvního přechodného období nedochovalo ani příliš záznamů.

Střední říše (2070 až 1790 př. n. l.)

Když byla 10. královská dynastie vládnoucí z Hérakleopoli poražena konkurenčním rodem z Théb, zemi se podařilo konečně v roce 2070 sjednotit, čímž se započala éra Střední říše. Docházelo sice i dále k určitým rozbrojům, ale od 12. dynastie již Egypt znovu skutečně vzkvétal.

Začal bujet obchod a faraonové znovu podnikali válečná tažení (tentokrát nejen do Núbie, ale i do Libye). Nejvýznamnějším panovníkem Střední říše byl Senvosret III., který přebudoval způsob, jakým byl Egypt řízen tak, že se zásadně upevnila moc panovníka (a díky tomu také dokázal postavit komplex pyramid v Dahšúru).

Několik slabých vládců a útoky semitských kočovníků v 19. století př. n. l. však způsobily, že se i Střední říše rozpadla a následovaly dvě století chaosu.

Druhé přechodné období (1789 až 1581 př. n. l.)

Útoky semitských a hyksóských kmenů způsobovaly, že Egypt ekonomicky a následně i kulturně upadal. Řada faraonů se toto směřování snažila změnit, ale téměř všichni vládci byli neúspěšní. Na trůně se vystřídalo 5 dynastií.

Z dlouhodobého hlediska však i tento chaos měl pro celou zemi jistý přínos – Hyksósové totiž s sebou přinesli řadu technologií, které zde do té doby nebyly známy a vytvořili tak v podstatě základy pro znovunastolení silné vlády.

Nová říše (1580 až 1090 př. n. l.)

V pořadí třetí sjednocení Egypta měl na svědomí král Ahmos I., který vytlačil Hyksósy zpět do Sýrie a tím vytvořil podmínky pro znovuvytvoření silného státu. Tehdy se Egypt dočkal svého největšího kulturního rozkvětu v historii – ve velkých egyptských městech se shromažďovala intelektuální elita a válečné kořisti značně rozšiřovaly národní bohatství.

Na druhou stranu v této době ustala stavba pyramid a faraonové začali být pohřbíváni do skalních hrobek – především v Údolí králů. Tato změna však pravděpodobně nebyla způsobena menším vlivem panovníka, nýbrž nedostatkem surovin k dalšímu budování pyramid (především dřeva, protože Egypťané zřejmě kvůli předchozím stavbám významně poničili lesy, které se tehdy na území Egypta nacházely).

Kromě panovníka se u moci drží také kněžstvo. Do tohoto období se oficiálně datuje také Mojžíšovo vyvedení Židů z Egypta, pozdější Davidovo vítězství nad Goliášem a Trojská válka.

Hatšepsovet

Faraónka pocházející z 18. dynastie, která nejprve působila jako regentka pro svého syna Thutmose III., ale po jeho dovršení dospělosti se odmítla vzdát vlády a prohlásila se za faraónku. Přestože se dopustila nepříliš férového jednání, Egypt za její vlády vzkvétal (organizovala obchodní výpravy a nechala stavět kulturně a dnes i historicky významné chrámy).

Thutmos III.

Zatímco Hatšepsovet nechala Egypt vzkvétat spíše v míru, její syn Thutmos byl především velkým válečníkem (podle některých prý tím vůbec největším v celé historii Egypta) a architektura u něj stála až na druhém místě. Díky jeho vojenským tažením se hranice Egypta rozšířily do Libye, Núbie i Sumeru.

Tutanchamon

Mladý faraon Tutanchamon nebyl příliš významným panovníkem v období své vlády, proslavil se teprve nedávno a to ani ne vlastní zásluhou. Jeho hrobka totiž byla jako jediná nalezena nevykradená, a proto se pro archeology i všechny milovníky historie stal nenahraditelným oknem do historie Egypta. Od roku 1922 je tak poklad nalezený v jeho hrobce obdivován tisíci lidí z celého světa.

Ramesse II.

Tento panovník 19. dynastie se pro své současníky proslavil především úspěšnými vojenskými výboji do Palestiny a Sýrie (jeho bitva u Kadeše se skutečně významně zapsala do dějin), nám je však znám především díky jeho stavební činnosti (zvláště chrámem Abú Simbelu).

Třetí přechodné období (11. až 6. století př. n. l.)

Potřetí vliv a státnost Egypta upadají v 11. století před naším letopočtem kvůli nájezdům mořských národů. Celá země se tehdy fakticky rozpadla na dvě části – na severu vládli kněží, zatímco jih byl v podstatě součástí Núbijské říše.

Chaos trval 5 století a řád nastolila až Sajská dynastie (v pořadí 26.), kterou později nahradila nadvláda Perské říše, díky které fakticky končí období budování pyramid a těch nejvýznamnějších egyptských chrámů.

Rozvoj pokračoval v období vlády Alexandra Velikého a rodu Ptolemaiovců, ale Egypt již nikdy nedosáhl svého původního významu.